Vítejte na blogu evropských dobrovolníků a dobrovolnic, které vyslala YMCA v ČR!

úterý 31. května 2016

¡Hola, Granada!

Vzpomínky na Evropskou dobrovolnou službu v Maraceně, přilelhlém městečku u Granady 

  

  Tyto řádky píši rok poté, co jsem koncem dubna 2015 odjela na Evropskou dobrovolnou službu na jih Španělska do malého městečka Maracena kousek od své milované Granady. Granada byla a je mojí srdcovou záležitostí od doby, kdy jsem s přáteli v únoru 2014 podnikla roadtrip po jihu Španělska. Zdrželi jsme se ve městě na jednu noc a naprosto mě okouzlilo, místo turistů tu byli cestovatelé a místo letních 40°C bylo příjemných středoevropských 15°C. A já věděla, že se chci ještě někdy vrátit a poznat ji lépe. Proto, když jsem se rozhodovala o půl roku později, kam na EVS, tak volba byla jasná, mojí prioritou tedy byl výběr místa (tedy forma) a nikoli idea a cíle organizace (tedy obsah).  Což se později ukázalo jako velká chyba.
    Do Granady jsem doletěla v druhé půli dubna, předtím jsem se dost zabývala myšlenkou, kdo asi budou další účastnice projektu, mohla jsem jen doufat, dost jsem se toho obávala, protože jsem typ člověka, který nesedne úplně každému.Jaké bylo tedy překvapení, když na mě  na letišti čekaly dvě sympatické holky, jednou byla moje mentorka Gloria, Španělka, co byla 2 semestry na Erasmu v Římě a po návratu domů si chtěla tímto způsobem udržet  cestovatelského ducha. Druhou byla Emillia, která byla vyslána německou organizací, ale jak se ukázalo (řeklanám to), tak Emillia byla Polka, co ve 13ti letech přišla do Mnichova s maminkou a sestrou za otcem, který v Německu začal postupně pracovat. Emillia tam vystudovala střední a vysokou školu, obor antropologie. Když jsme dojely do bytu, který byl velkorysý, čekala tam na mě má druhá spolubydlící, což byla Zuzana, která byla také z Čech a bylo jí teprve 19. Naše seznámení bylo lehce rozpačité, protože jsem kvůli ostatním mluvila anglicky, a Zuzaně jsem ostentativně řekla, že s ní nebudu komunikovat česky. Po několika dnech se ukázalo, že Zuzana je v některých aspektech dospělejší než já. No, abych se moc nedojímala a nenapínala Vás, tak jsme se – Emillia, Zuzanka a já během týdne staly nerozlučnou trojkou a naše pouto sílilo díky nasledujícím okolnostem, které s hodnotami EU a demokracie měly jen málo společného. Organizace, kde jsme vykonávaly EVS, se jmenovala Espacio Joven, česky Centrum mládeže. Organizace byla provozována místní radnicí, což se z našeho pohledu postupně vyjevovalo jako problém.   

   Centrum bylo rozděleno na dvě části tzv. Ludotéku, herna pro děti předškolního věku a našeho prvního stupně. Děti tam chodily po školce a po škole si hrát, kreslit si apod. Druhá část byla zaměřena na teenagery, byly tam dvě počítačové učebny, dva taneční sály, zkušebna pro kapely, jazyková učebna, obstojně vybavená kuchyň a hala, kde byl kulečník a stoly, kde se daly hrát různé stolní hry nebo si prostě jenom povídat. Hned u vstupu celému prostoru vévodila recepce. Když jsem po svém příjezdu poprvé vstoupila do Espacia, tak jsem byla ohromena, jak velkoryse je prostor vybavený a opravený, to jsem ještě netušila, že to jsou jen krásné kulisy ve velmi špatném divadelním představení. Ředitel Espacia Joven, místní politik Juan García, mi připravil okázalé přivítání, bohužel neuměl slovo anglicky, takže jsme komunikovali za pomoci mé mentorky Glorie. 

   Od začátku nám bylo řečeno, že budeme pracovat na Evropskych projektech mládeže, problém byl, že opravdu nikdo v organizaci nemluvil anglicky, takže jsme od začátku suplovaly administrativní sílu v komunikaci se zahraničními partnery. Hned na začátku jsme dostaly za úkol do jednoho týdne vyhledat evropské výměny mládeže a u 30ti z nich mít navázanou spolupráci. Juan v žertu řekl, že když to nezvládneme, tak Emillia nedostane svoji dovolenou. Tato situace byla první indicií, že tu něco neprobíhá v pořádku. Postupně jsem nahlédly do „fungování“ organizace, které se řídilo v podstatě jedním pravidlem. Tím pravidlem byla osobnost a momentální nálada Juana. Co nám přišlo alarmující a neomluvitelné bylo, že 1.) nikdo nás fakticky nekoordinuje, jen plníme Juanova přání a rozkazy 2.) na výměny mládeže jezdí jen kamarádi zaměstnanců Espacia a dcery Juana tzn. neexistuje žádný objektivní a férovýzpůsob výběru, 3.) na výměny jako lídři jezdí jen nejloajálnější zaměstnanci 4.) a až na jednu výjimku nikdo z nich nemluví anglicky. Po tomto rozčarování, které provázela morální kocovina a velké pocity zklamání, jsme se s holkami jednou večer na bytě rozhodly, že to takhle nemůžeme nechat, že nechceme být loutkami v Juanově scénáři v divadelní hře EuroMaracena. A tak jsme daly hlavy dohromady a sepsaly argumentaci v jakých bodech organizace,kterou Juan zastupuje, nedodržuje smlouvu o aktivitách v rámci programu EVS, kontaktovaly jsme naše mentory a sjednaly si s ním schůzku. Následujícího dne došlo k setkání, kde jsme mu sdělily naše pochybnosti ohledně chodu evropských programů v organizaci. Celou záležitost si vyložil jako útok na svou osobu, protože dosud nepochopil, že je povinností supervizora naslouchat svým dobrovolníkům a být schopen přijmout zpětnou vazbu. Po tomto momentě celou záležitost převzala do rukou jeho manželka Paqui, vystudovanáadvokátka, místní politička, v té době vykonávající funkci ředitelky Centra pro ženy v nouzi a spoluzodpovědná osoba za čerpání peněz ze zdrojů EU. Podle stanov EVS se obě strany musely snažit o nápravu situace. Během 14ti dní přijelo několik kontrol, jak z krajského úřadu pro mládež a vzdělávání, tak přímo z Národní agentury, jejíž hlavní kompetencí jsou programy EU, kde nám bylo vysvětleno, že Maracena s EU programy teprve začíná a že bychom měly být trpělivější a naopak je naučit, co umíme. Na tomto principu je vystavěna celá základní myšlenka evropských výměn mládeže. Jenže uvádění této myšlenky do praxe za podmínek, kdy v hostitelské organizaci přežívají zbytky feudálního uvažování, je poměrně náročné. Do týdne od posledního schůzky se zástupci Národní agentury a Krajského úřadu jsme po formálních náležitostech ukončily EVS.

Ale abych nekončila pesimisticky, tak jsem i přesto všechno, za možnost tohoto pobytu moc ráda. Začala jsem díky ní opět věřit v lidskou sounáležitost, především díky odhodlanosti Emillie, profesionalitě Zuzanky a pomoci Glorie a dalších lidí z Maraceny mimo struktury Espacia Joven a upřímné podpoře Ivy Šípkové z mojí vysílající organizace.

Díky Vám všem.

Muchas gracias a todos.
Thank you to all of you.
Dziękuję wszystkim.
Vielen Dank an alle.


 
zprava: Gloria, Zuzanka a já na procházce večerní Maracenou, která žila  volbami do místního zastupitelstva, foto: Emillia

Gloria a já hrajem v Espaciu Joven kulečník, foto: Emillia


Zuzanka a já po dosažení vrcholu na horu, na kterou jsme se koukaly z okna našeho bytu, foto: Emillia

Zuzanka a já na výletě k nedalekému jezeru, foto: Emillia

Já s jezerem, foto: Emillia

neděle 22. května 2016

Krize v polovine pobytu a jarni „refresh“ aneb paty az sedmy mesic meho pobytu v Karlsruhe

Ve svem poslednim prispevku jsem koncil informaci o zajezdu do Rakouska, ktery jsme poradali. Nasledne me cekaly pomerne narocne tydny, kdy jsem zacal premyslet o tom, co tu vlastne delam a jestli bylo vyjeti na EVS tim nejlepsim rozhodnutim, do toho se pridaly i komplikace doma v Cesku viz na nasledujicich radkach…

Jaro dorazilo do Karlsruhe ... konecne

Po mem prijezdu z Rakouska jsme rozjeli vyberove rizeni na EVS dobrovolnika do materske skolky v Ettlingenu, krome konecne administrativy (to znamena priprava dokumentu a komunikace mezi hostujici, koordinujici a vysilajici organizaci) padl cely proces na me, coz me potesilo. Vyberove rizeni jsem uz jednou vedl a to na pristiho dobrovolnika pro nasi kancelar v Karlsruhe pro pristi rok. Konkretne se jednalo o propagaci tohoto konkretniho EVS pobytu, sber prihlasek, komunikace s kandidaty, rizeni Skype pohovoru a podobne.

Koncert Paula Kalkbrennera ve Strassbourgu

Po zdarnem dokonceni celeho procesu tykajiciho se vyberoveho rizeni pro Ettlingem me cekal mesic nabyty ruznymi skolenimi, treninky a podobne, ktere byly predevsim v prubehu vikendu a i v prubehu velikonoc. Jednalo se napriklad o prvni pomoc, trening na horolezecke stene, v lanovem parku (jisteni apod.) a obecne treninky pro vedouci zajezdu, ktere poradame. Na jednu stranu musim rict, ze tato skoleni byla skutecne prinosna, na druhou stranu jsem pak nestihal praci v kancelari a kolikrat zustaval dele nez obvykle. Dalsim problemem bylo to, ze ja jako jedinny cizinec jsem byl „vhozen“ do velke skupiny Nemcu, kteri mezi sebou samozrejme komunikovali nemecky a i seminare byli v nemcine. V jazyku stale nejsem zdaleka perfektni, nektere detaily konverzace mi stale unikaji a domu jsem se nasledne vracel pomerne casto dost vycerpany a ne zrovna s nejlepsi naladou, jelikoz jsem krome povinnosti spojenych s EVS prakticky nic moc nestihal.
V teto dobe jsem se rovnez s odstupem dvou tydnu dozvedel, ze muj deda a rovnez otec na tom nejsou zdravotne v poradku. Po tomto mesici jsem se tedy rozhodl, ze si budu muset promluvit se svoji mentorkou a to konkretne o tom, jak to bude vypadat v nasledujicich mesicich, aby se cely prubeh zamlouval i me a rovnez to, ze si preji minimalne jednou za mesic podivat se domu a navstivit sveho otce a dedu.

Sraz z kamarady z Erasmu v Berline

Byl jsem rad, ze mi nasledne v praci vysli vstric. A to jak v ramci mych predstav ohledne nasledujicich mesicu meho EVS pobytu, tak i ohledne prani prodlouzeneho vikendu v Cesku kazdy mesic. V navaznosti na tuto skutecnost jsem se po mesici plnem ruznych skoleni sebral a odjel na cely tyden domu, to bylo na zacatku dubna.

Po mem navratu z Ceska doslo k velkemu zlepseni, predevsim jsme si naplanovali nasledujici mesice tak, aby to vyhovovalo jim a i mne. Do konce sveho pobytu me tedy budou cekat 3 cervencove tydny na primestkem tabore, 15 dni na jazykovem zajezdu v Anglii a pote jeste 5 dni na pocatku zari v nasem lezeckem centru. Po navratu z Ceska jsme rovnez rozjeli dalsi vyberove rizeni na nekolik EVS dobrovolniku pro materske skolky a detske skupiny primo v Karlsruhe. Cely proces byl opet na mne s tim rozdilem, ze se nejednalo o jednu pozici, jako v predeslych mesicich, ale o pozic sest a navic jsem musel byt jeste v kontaktu s vedoucimi techto skolek/skupin. Cely proces jsme bez nejakych vetsich zadrhelu dotahli do uspesneho konce a ja se jiz nemuzu dockat az se se vsemi vybranymi dobrovolniky v zari setkam tvari v tvar.

Vylet do mestecka Ettlingen

Posledni dudnovy tyden me cekal „midterm“ seminar ve Stuttgartu. Byl jsem plny ocekavani a doufal jsem, ze tento seminar bude minimalne tak skvely jako ten prvni. Bohuzel se tak nestalo. Prvnim problemem bylo, ze nase skupina byla pomerne mala a citala pouhych 11 lidi, program byl zdlouhavy a vedouci treninku pomerne nudni. Na druhou stranu jsem byl rad, ze cely seminar byl v nemcina a rovnez cela skupina se mezi sebou dorozumivala v 90 procentech v nemcine. Jednim s ucatniku byla Emma z Danska, s kterou jsem se zucastnil prvniho EVS seminare v Mnichove, a jedno odpoledne jsme se sesli s dalsim ucastnikem prvniho seminare, ktery prave pusobi ve Stuttgartu. Jeden den jsme si udelali rovnez vylet do nedalekeho Ettlingenu, coz je narozdil od Stuttgartu, coz je krasne historicke mestecko. Po navratu me cekal dalsi prodlouzeny vikend v Cechach, kdyz jsem se vratil zpet do Karlsruhe, tak mi bylo receno, ze pokud nemam neco urgentniho mohu opoustet kancelar v nasledujicich par tydnech o neco drive, vzhledem k tomu, ze predesle tydny jsem travil v praci vice casu, nez je dle EVS pravidel pripustne. V souvislosti s tim musim rict, ze poslednich par dni, i vzhledem k lepsimu pocasi, si tyto dny uzivam. Po praci si jdu lehnout na travnik do mestskeho parku, kde si ctu, chodime pravidelne na brusle, grilujeme na terase, objevuji kavarny a dalsi podniky ve meste, mam vice casu na kulturu, setkavam se s lidmi, na ktere jsem nemel predesle tydny moc casu a podobne. Minulou nedeli jsme rovnez navstivili jednodenni hudebni festival elektronicke hudby. Na ruznorode hudebni akce chodim v Praze pomerne casto, tak mi tato udalost udelala moc velkou radost.

Sraz s kamarady z prvniho EVS seminare ve Stuttgartu

Malem jsem opomnel rovnez poznamenat, ze v uplynulych dvou mesicich jsem mel take usporadat dve akce v nasem firemnim klubu „Cave“. Na brezen jsem naplanoval udalost „International Dinner“, kam mel kazdy z ucatniku prinest typicke jidlo zeme, ze ktere pochazi. Priprava prostor, propagace a dalsi veci s tim spojene mi daly pomerne zabrat, jelikoz jsem byl na vse sam, na druhou stranu v samotny den akce mi dva z kolegu pomohli. Musim rict, ze tato prvni akce se velmi podarila, prostor byl preplneny a v jednu chvili v nem nebylo k hnuti, navic i diky spotrebe napoju, jsme skocili pomerne ve velkem plusu a ohlasy byly velice pozitivni. Druhou akci, ktera se konala v dubnu, byl „Czech Evening“. Tyden pred samotnou udalosti jsem mel zrovna cestu do Ceska, tak jsem nakoupil velke mnozstvi typickych potravin a podobne.  V souvislosti s financnim vysledkem me predesle udalosti mi byl rovnez povolen jeden welcome drink pro kazdeho.  Welcome drinkem bylo samozrejme ceske pivo. Cela priprava byla o neco narocnejsi v porovnani s predeslou udalosti. Priprava prostor, jidla, nakup napoju, prezentace formou posteru byla ciste na mne. Rovnez s prubehem teto akce jsem byl nanejvys spokojen, dorazilo velke mnostvi nemcu, mezinarodnich studentu a dalsich lidi z ruznych zemi, kteri v Karlsruhe pracuji a rovnez nekolik osob ze zdejsi male cesko-slovenske komunity. Diky predeslym dvou akcim mi tedy bylo navrhnuto, abych si pripravil dalsi vecer s nejakym tematem.

Mnou poradane udalosti - International Dinner a Czech Evening

Jak je videt, posledni dva-tri mesice byly pomerne nabyte. Ikdyz jsem se potykal s jakousi krizi v polovine meho pobytu, na kterou jsme byli na predodjezdovem skoleni varovani, tak veci se dali opet do poradku a ja doufam, ze to bude stale lepsi a lepsi J.

Viele Grüße
Zdenek K.


čtvrtek 28. ledna 2016

Karlsruhe jiz vnimam jako svuj druhy domov - aneb druhy az ctvrty mesic meho pobytu

Ctenarum bych se predne rad omluvil za dlouhou prodlevu mezi timto a mym poslednim prispevkem, kterym jsem prispel v druhe polovine rijna. Je tomu zejmena z duvodu nedostatku casu, jak se muzete docist nize. Sam jsem neocekaval, ze muj program bude tak nabyty, coz me ale jen ale na druhou stranu tesi. Rad bych se take a opet omluvil, ze pisi bez diaktritiky, kterou ma nemecka pracovni klavesnice neumoznuje.


Fotografie z vyletu do Heidelbergu

Jiz je tomu bezmala ctyri mesice, co jsem se pristehoval do nemeckeho Karlsruhe a od meho posledniho prispevku se mnohe zmenilo. Ukoly v praci se vicemene ustalily a rozhodne zde nemam dlouhou chvili. V kancelari jsem zodpovedny predevsim za sber prihlasek kandidatu, kteri chteji odjet na EVS do zahranici z naseho regionu, mam na starosti konkretne jejich administraci, pomoc a veskerou komunikaci pred tim, nezli jsou vybrani na konkretni projekt. Dale pripravuji pravidelne newslettery s novymi EVS projekty, poradame infomeetingy a snazim se navazat kontakt s potencialnimi partnerskymi organizacemi. Pocatkem prosince jsme rovnez rozbehli vyberove rizeni na noveho EVS dobrovolnika v nasi organizaci, veskere okolnosti s tim spojene jsem mel na starosti rovnez ja. Muzu rict ze sber prihlasek, komunikace s kandidaty, selekce prihlasek a nasledne i Skype pohovory me velmi bavily, nicmene musim priznat, ze me mrzela skutecnost, ze muzeme hostovat pouze jednoho dobrovolnika, jelikoz skvelych kandidatu se seslo skutecne mnoho. Nakonec jsem se spolecne rozhodli pro jednu kandidatku z Ruska, ktera by mela dorazit v polovine zari 2016, to znamena dva tydny pred mym definitivnim odjezdem.

Mimo tyto ukoly se cas od casu objevily v kancelari nektere bezne administrativni ukony. Pomerne velka cast mych ukolu se ovsem uskutecnuje mimo kancelar. Jedna se predevsim o dopraveni rozlicneho materialu na ruzna mista po meste a v okoli ci fyzicka prace na mistech, ktere mame k dispozici, jedna se hlavne o kemp v pohori Schwarzwald nedaleko Karlsruhe ci v lezecky park na okraji mesta. Zhruba ctvrtinu casu travim ci budu travit mimo mesto jako clen tymu v ramci zajezdu, ktere poradame, z jednoho jsem se jiz pred dvema tydny vratil viz nize.

Co se udalo noveho od meho posledniho prispevku dale? Predne jsem si zvyknul na klasicky muzskou domacnost na mem byte, ktera se znaci predevsim znacnym neporadnem. Mimo tuto skutecnost, ktera me zpocatku prilis netesila, muzu rict, ze jsme se na byte dokonale zzili a s myma spolubydlicima travim mimo zamestnani asi nejvetsi cast meho volneho casu. Chodime plavat, jezdime na vylety, koukame na filmy ci hrajeme poker. Cas od casu poradame na nasem byte i vecirek, kam kazdy pozve sve zname, ktere ve meste ma.



Nahore: Vylet s prateli do Strasbourgu
Dole: Vanocni vecirek v nasem byte

Pocatkem listopadu jsem se rovnez ucastnil prvniho poprijezdoveho EVS skoleni v Mnichove. Program trval celkove 5 dni a byl skutecne nabyty. Dozvedeli jsme se plno zajimavych informaci o nasem programu a Nemecku rovnez. Setkal jsem se s plno zajimavymi lidmi, s kterymi jsem v kontaktu dodnes. Skoleni se rovnez ucastnil dobrovolnik Milan ze Stuttgartu (puvodem ze Srbska), ktery pracuje u pobocky stejne organizace jako ja v Karlsruhe. S nim jsem se sblizil asi nejvice, uz me stihl navstivit v Karlsruhe a rovnez v Praze na konci roku a prozil se mnou a mymi prateli posledni noc roku 2015.


Skupinova fotografie ucastniku poprijezdoveho EVS seminare v Mnichove

Po navratu z Mnichova mi zacal intenzivni kurz nemeckeho jazyka (ctyri tydny, kazdy pracovni den dopoledne na 4 hodiny). Cas straveny ve skole se mi pocital do odpracovaneho casu v kancelari. Problem ovsem byl, ze diky tomu, ze jsem dopoledne travil ve skole, nestihal jsem sve ukoly v kancelari a obcas jsem zde zustaval do vecera. Po ukonceni tohoto jazykoveho kurzu jsem si popravde znacne oddychl. Mohu rict, ze po absolvovani doslo k jistemu zlepseni, nicmene ma nemcina se zlepsuje pomaleji nez jsem predpokladal. Problemem je predevsim nedostatek casu, respektive pote kdyz dorazim z prace, se snazim kazdy druhy/treti den venovat sportu, chodim beham ci chodime na vecerni plavani s jednim z mych spolubydlicich ve vecernich hodinach, kdy je to levnejsi. Kdyz k tomu pripoctou bezne domaci prace jako vareni a podobne a dalsi aktivity, na zdokonalovani nemciny nema zas tolik casu, kolik jsem si predstavoval.

Pocatkem prosince jsme rovnez rozbehli vyberoveho rizeni na noveho EVS dobrovolnika v nasi kancelari. Celou administraci, komunikaci s kandidaty, selekci a nasledne Skype pohovory jsem mel na starosti ja. Muzu rict, ze rozhodovani bylo skutecne tezke. Seslo se nam totiz skutecne velke mnozstvi skvelych kandidatu. Nakonec jsme se rozhodli pro jednu slecnu z Ruska, ktera by mela dorazit v polovine zari roku 2016, coz znamena dva tydny pred mym odjezdem.

Pocatkem prosince jsem mel rovnez prvni tydeni dovolenou. S kamarady jsme si koupili letenky do Izraele v ramci specialni akce jiz pocatkem cervna, takze jsem se musel dopravit do Prahy po dovolene opet zpet do Karlsruhe, kde jsem byl tyden a pote na Vanoce zpet do Ceska na Vanoce. Jiz prvniho ledna v devet hodin rano jsem ovsem nasedal do autobusu smer Karlsruhe, jelikoz druheho ledna rano jsme odjizdeli se skupinou deti na lyzarsky kurz do Svycarska, kde jsem byl clenem tymu. Toto obdobi bylo tedy pomerne narocne na cestovani a byl jsem rad, ze jsem si mohl po navratu ze Svycarska od cestovani alespon na chvili oddychnout. Ale ne nadlouho, jelikoz v druhe polovine ledna jsem mel druhou dovolenou, kdy jsem se rozhodl navstivit kamaradku z predodjezdoveho EVS meetingu v Praze. Slecna jela na projekt na Kanarske ostrovy a z letiste v Karlsruhe bylo mozne koupit letenky jiz od sta eur, coz jsem vyuzil. Momentalne jsem v kancelari na dva tydny a pote jedu v ramci tymu na dalsi lyzarsky zajezd tentokrat do Rakouska. Cestovani je asi mou nejvetsi vasni a jsem velmi rad, ze ho muzu provozovat v ramci meho EVS projektu. Uprimne receno je ovsem clovek nekdy rad, kdyz zustane vice nez tyden na jednom miste.



Skupinova fotografie ucastniku a clenu tymu zajezdu do lyzerskeho strediska Adelboden ve Svycarsku, ktery nase organizace porada

Po prelomu roku jsme se rovnez rozhodli, ze kolegove na me budou mluvit primarne nemecky, nerozumim kompletne vsemu, nekdy se musim doptavat na detaily a ve vetsine pripadech odpovidam anglicky, pevne vsak verim, ze me dorozumivaci a vyjadrovaci schopnosti se brzo zlepsi.

V tuto chvili je to prozatim vsechno, az budou nejake dalsi zajimave poznatky a zazitky, sepisi je do dalsiho prispevku.

Srdecny pozdrav z Karlsruhe!


Zdenek K. 

čtvrtek 15. října 2015

Prijezd a prvni dva tydny meho EVS v nemeckem Karlsruhe

Jiz je tomu pres dva tydny, co jsem se prestehoval do nemeckeho Karlsruhe. Ma organizace “Jugendwerk der AWO Karlsruhe” je pobocka jedne z nejvetsi nemecke neziskove organizace AWO zabyvajicii se nejen detmi a mladezi, jenz jsou hlavnimi oblastmi zajmu me prace. Hlavni naplni jeji dcerinne spolecnosti „Jugendwerk der AWO“ se zabyva organizaci zajezdu a taboru pro deti a mladez v Nemecku i v zahranici a dalsimi volnocasovymi aktivitami primo v Karlsruhe.



Predne se chci omluvit, ze pisi bez diakritiky, jelikoz v nastaveni meho pracovniho pocitace nemam v moznostech cesky jazyk, tak doufam, ze mi to odpustite :) .


zamek v centru mesta

Nejprve bych alespon zevrubne popsal, jak jsem se k teto organizaci a k EVS dostal. Na tomto miste bych upozornil budouci EVSaky, aby zacali s vyberer organizaci/vyhledavanim projektu co mozna nejdrive. O EVS je pomerne velky zajem, o to vice pak o zeme, jejichz jazyk se chce naucit velka cast potencionalnich ucastniku (tj. zejmena tedy anglicky mluvici zeme, Nemecko, Francie, Spanelsko, …). Sam jsem zacal s vyhledavanim organizace a pripravou material v lednu roku 2015 s tim, ze jsem chtel odjez v zari/rijnu tehoz roku. Cast organizaci vsak mela jiz v teto dobe dobrovolniky jiz vybrane. Z pocatku jsem se soustredil pouze na Berlin, coz byl, a stale jeste je, muj sen. Kdyz jsem videl obtiznost celeho procesu a zejmena slysel o velkem poctu prihlasek, ktere nemecke organizace dostavaji, zacal jsem vyhledavat vhodny projekt po celem Nemecku. Rozeslal jsem celkove cca. 15-20 zivotopisu a motivacnich dopisu a absolvoval 5 pohovoru pres Skype. Deadline do Karlsruhe jsem nestihl (ci spise jsem ho prehledl v databazi), nicmene jsem absolvoval spolecne s dalsimi 4 osobami Skype pohovor do Stuttgartu, kam me nakonec nevybrali, ale doporucili me prave sve pobocce do Karlsruhe.

vsudypritomna kola (na obrazku pred budovou hlavniho nadrazi)


Nasledujici kroky a administativa nebyla prilis slozita, mel jsem velkou podporu sve vysilajici organizace YMCA v Praze a rovnez jsem abolvoval vikendove predodjezdove skoleni spolecne s dalsimi 20 EVSaky v Praze, kde mi bylo vse vysvetleno.

Ke konci rijna jsem se vydal na cestu, mel jsem to stesti, ze Karlsruhe je z Prahy po dalnici vzdaleno jen 4,5 hodiny, tak me odvezli rodice a ja si mohl sbalit prakticky vse, co me jen napadlo. Jednou z nejdulezitejsich veci bylo kolo, na cez jsem byl jiz v predstihu upozornen. Po prijezdu do mista bydliste jsem se seznamil se spolubydlicimi. Bydlim s Nemcem, Francouzem a Norem, ktereho jsem vystridal v moji organizaci na pozici dobrovolnika EVS.

Hned dalsi den jsem se vydal do kancelare, seznamil jsem se s kolegy. Kancelar mame primo v centru na prijemnem miste s dvorkem. Vsichni v praci jsou Nemci, celkove 5 lidi, ja plus jeste jeden dobrovolnik v ramci nemecke dobrovolne sluzby. Vsichni jsou hrozne mili a vysvetlili mi napln prace, ktera spociva v beznym administrativnich ukonech, podpore dalsich eventualnich EVSaku, kteri by se rovnez radi vydali do sveta,. Pripravovali jsme rovnez nas kemp, ktery se nachazi nedaleko Karlsruhe, na zimu. V soucasne dobe s nimi komunikuji anglicky, ale doufam, ze v budoucnu preladim na nemcinu. Bylo mi rovnez receno, ze v budoucnu mi nektere ukoly pribudou. Prijemnym prekvapenim bylo rovnez sdeleni, ze budu pomerne dost cestovat, respektive doprovazet jednotlive skupiny zakazniku v ramci Nemecka i do zahranici. Uz ted vim, ze se pojedu podivat do Svycarska na lyze, do Anglie, na Korsiku a mozna i do Spanelska a Chorvatska. Rovnez budu muset absolvovat kurz lezeni a dost mozna i dalsi kurzy, abych mohl zakazniky jistit ci jim vysvetlit jednotlive postupy te dane aktivity. Za tyden me ceka prijezdove skoleni v Mnichove v delce 5 dni a pote mi zacina intenzivni jazykovy kurz nemciny, ktera bude trvat cely mesic kazdy pracovni den dopoledne, takze v kancelari budu pritomen v tomto obdobi jen odpoledne.


 
ma kancelar sousedici s kuchynkou

V prvnich dvou tydnech jsem se snazil vzdy po praci poznavat mesto a objevit nektera zajimava mista, k cemuz mi opet skvele poslouzilo kolo. Nektere dny jsem jel  ihned po praci do mestskeho parku a cetl jsem si. Tento tyden jsem se snazil potkavat nove lidi a navazat kontakty. Pres skupinu Cechu a Slovaku v Karlsruhe jsem potkal skvelou skupinu 3 holek z Ceska a Slovenska, s kterymi jsem byl na jednodennim vylete v nedalekem Baden-Baden. Rovnez mi skvele poslouzila webova stranka couchsurfing.com, kdy je kazdy tyden organizovam sraz lidi z ruznych koutu sveta v nekterem z mistnich baru, rovnez skvela moznost jak navazat nove kontakty. Na vcerejsim srazu jsem byl pozvan na sobotni oslavu narozenin jednoho z ucastniku. Dalsi moznosti jsou Sprach-kurzy mistni lidove skoly, ktere jsou organizovany dvakrat tydne a hlavne jsou zdarma. Cele to probiha tak, ze se sejde skupinka lidi, rozesadi se okolo stolu dle jednotlivych urovni znalosti a povidaji si na urcita temata, ktere koordinuje jeden z pracovniku skoly, tak jsem to alespon pochopil, dnes se tam chystam poprve.


lazenske mestecko Baden-Baden je z Karlsruhe vzdaleno necelou hodinu vlakem

Myslim si, ze prvni dva a pul tydne jsem popsal pomerne do detailu. S dalsim prispevkem se ozvu, az budu mit nejake dalsi zajimave poznatky a zazitky :)


Preji vsem hezky zbytek dne!

Zdenek K.